Po celou dobu, co přispívám na blog jsem pořád dokola dělala tu samou chybu - hodila jsem kapitolu na net bezprostředně potom, co jsem ji stačila dopsat s domněním, že všechny hned bude strašně zajímat, že Vera právě přidala novou kapitolu, a hned se pustí do čtení.
Realita byla taková, že kapitola byla buď plná překlepů anebo jsem ji ještě tentýž večer měla náladu přepsat, protože jsem si ji po sobě konečně uráčila přečíst.
A pak tu máme další problém. To, že jsem čas od časů schopná napsat dvě kapitoly během jednoho týdne, ale občas taky ani jednu za půl roku. A to není dobrý, jednak proto, že příběh dlouhou dobu stojí, takže po nikom nemůžu chtít, aby si pamatoval děj, který vznikl v dávné minulosti, a jednak kvůli tomu, že jakmile otevřu své dílo po tak dlouhé době, mám sto chutí jej okamžitě přepsat.
Na minulém blogu vzniklo od 11. listopadu 2012 po 10. březen 2013 asi 7 kapitol TEODu (nyní v češtině - Hrany Temnoty) včetně prologu. Jen 7 za 4 měsíce, to jsou necelé 2 kapitoly na měsíc. Oproti mé nynější bilanci je to sice učiněný zázrak, ale i tak je to děsně malé číslo. Akorát jsem pak vždy psala jen z donucení, aby na tom blogu prostě jen něco bylo, a tohle byl přesně důvod, proč jsem blogování nakonec vzdala.
Nevracela jsem se kvůli tomu, abych stejnou chybu bez ponaučení dělala pořád dokola. Proto...jsem se po dlouhým přemýšlení rozhodla pro následují věc. Kapitoly budu zveřejňovat postupně, každý týden vždy v pátek, ale má to jeden háček. Jeden docela nepatrný. Začnu zveřejňovat teprve tehdy, až dopíšu celý příběh! A alespoň po další měsíční pauze, kdy jej budu doupravovávat. Dřív ne.
Pokud si přečtete znovu důvody, které jsem vypsala, snad to pochopíte a nebudete mi to mít za zlé.
ALE! - Abych konečně našla větší využití pro svoji facebookovou stránku, rozhodla jsem se na ní zveřejňovat neoficiální verze všeho, co napíšu. Nebude to tak oficiálně na blogu, ale i tak si to budete moct přečíst. :) (Kdybste opravdu moc moc chtěli) Proto bych vás chtěla předem moc poprosit a byla bych vám moc vděčná, kdybyste mi tam vždycky napsali pořádnou kritiku, protože jestli se mám v psaní někdy zlepšit, fakt potřebuji vědět, v čem jsou moje nedostatky.
Děkuju vám :)
Zaujímavý krok :)
OdpovědětVymazatAle je to logické. Tiež mám s tým problém a vlastne čoraz častejšie premýšľam, že prestanem písať na blog a bude to len v súkromí. Na jednej strane super, na druhej to by som asi nezvládla.
Chcela som si pri jednom príbehu vyskúšať aké to je a potom sa rozhodnúť.
Tak či tak netuším čo bude na strednej.
Takže sa určite budem tešiť, keď uvidím tie neoficiálne verzie :) Trošku so to budem musieť pripomenúť.
Já chci psát pro lidi, ne jen pro sebe, protože to bych se na to potom mohla rovnou vykašlat. Psát jen tak v soukromí je strašně hrozná věc - člověk po čase přijde do fáze, kdy už vážně POTŘEBUJE znát názor někoho nezaujatého a né jen sám sebe.
VymazatJá od skončení starého blogu píšu pro sebe už hodně dlouho a po pravdě to taky přestávám zvládat, protože začínám mít pocit, že všechno, co jsem vytvořila, je strašné a je potřeba to zničit :D. Právě proto jsem přišla s těmi neoficiálními verzemi, které budou přibývat nahodile a nemusím mít nervy z toho, že už tam dlouho nic nebylo.
Rozhodně tě nebudu nutit to číst, ani ti nebuu mít za zlé, když třeba nekolik kapitol neuvidíš, ale kdykoliv si vzpomeneš budu jedině ráda ;)
Paráda, moc se těším, až si od Tebe zase něco přečtu! :) Chápu Tvůj problém s kapitolami. I já jsem vždycky ve strašné euforii, když dopíšu kapitolu a už už mačkám ctrl + v a házím to na blog. Ale vím to o sobě a poslední dobou se snažím trochu krotit, nadechnout se a přemýšlet před tím, než něco udělám. Jsem strašný puntičkář, takže si text po sobě nejmíň pětkrát přečtu (a i po páté jsem schopná najít nějakou chybu) a potom rozhoduju co dál, jestli zveřejnit, nebo ještě něco pozměnit.
OdpovědětVymazatTaky chápu prodlevy v tvorbě - někdy prostě nemá člověk inspiraci vůbec a někdy by proseděl celý den před klávesnicí a psal. Nejsme profesionálové, trápit nás to nemusí. Tak neřešme. Hlavně buďme v pohodě. Takže ať to uděláš jakkoliv, počkám si a přečtu si cokoliv. :)
V mém případě beru právě blog jako místo pro kritiku. Nic oficiálního, prostě zkouším, jestli to lidi baví číst a jestli nedělám nějaké extra chyby. Není to takové, jako když se na to koukne znalec, ale i tak je to pro mě hodně důležité. A když s povídkami budu mířit někam výš a budu to chtít náhodou poslat někam do nakladatelství, do příběhu znovu zalehnu, asi po milionté pročtu a po milionté opravím. A tak snad někdy vznikne jakási "oficiální verze". :) Samozřejmě Ti do toho nechci nějak kecat, myslím, žes to vyřešila dobře, se mnou určitě počítej. :) Můj obrovský problém je třeba v tom, že se ve svých blábolech neskutečně ráda nimrám, přepisuju a přepisuju (mluvila jsem už o puntičkářovi?) a pořád za těch cca sedm let, co píšu (s přestávkami samozřejmě), jsem nedopsala jediný příběh. A to se mám sakra za co stydět. Takže jestli něco dopíšeš a dotáhneš do konce, budeš pro mě úžasný člověk. :)
Jsem ráda, že s tím ctrl + c a ctrl + v hnedka do nového článku na blog nejsem sama :D Akorát ty máš to štěstí, že se vždycky u posledního kroku zarazíš, to se mi snad ještě nikdy nestalo, protože moje euforie mi dočista zatemní mozek až do chvíle, kdy si to po sobě přečtu už na blogu a pak obyčejně přijde hodně tvrdé probuzení.
VymazatTeď, když nezveřejňuji na blog, to mám daleko víc v klidu. Moje perfekcionistické sklony mě totiž nutí víc to po sobě číst a taky víc upravovat, takže tam nacházím chyby téměř pokaždé, co to po sobě přečtu. A to je (snad) dobře. Docela mě štve, že jsem si to uvědomila až teď a nedělala to už dřív, usnadnila bych si spoustu a spoustu následýho přepisování :D.
Přesně! Zlatá slova! :) Ale i když nejsem žádný profesionál, trápí mě to. Čistě už jen proto, že jak je člověk víc starší, ubývá mu čas, kdy se psaní může věnovat, protože potom přijde maturita, pak vejška, potom chození do práce...a potom lituju všeho nevyužitýho času, který mám teď. (Zlatá střední ^^) A i když toho mám během školního roku plno, stejně se občas po večerech najde čas na psaní. Jenže ten já obyčejně využiju tím, že prosedím večer u komplu u nějaké online multiplayerové hry nebo něčím jiným, stejně nepodstatným :D (A sere mě to ještě víc, když si pak přečtu, že Nika Roovy vydala další knihu a já jsem furt na nule a vždycky zůstanu :D)
U mě je také první místo pro to, abych zjistila, jestli se lidem líbí to, co vytvořím. (pnebože, po tom článeku vypadám jako Egoista, co si myslí, že to nepotřebuje dávat na blog :D)
Ale dobře, fajn - můj největší problém spočívá v tom, že moje - řekněme tomu ispirace - přichází postupně a občas i docela náhodou. Tím chci říct, že mě uprostřed noci napadně nějaká věc, kterou bych chtěla zařadit do děje a kvůli tomu musím třeba pozměnit dvě tři kapitoly (momentáně jsem v té fázi, že přepisuji prolog a první kapitolu, jen proto, že mě "políbila můza" a napadlo mě něco jiného)
A jak se doba, po kterou povídku píšu, táhne dál, tím víc věcí takhle přichází a tím víckrát ji musím celou změnit. Třeba při psaní sedmé kapitoly dostanu náhlý impulz k nějakému zvratu, kvůli kterému bych musela připsat třeba jej jediný odstavec do kapitoly číslo 2, která už na blogu je a většina lidí už ji četla a bez ní by sedmička nedávala smysl.
Proto ty neoficiální verze, které budu zveřejňovat čistě z toho důvodu, že i když nechci čtenářům motat hlavy, nějakou kritiku ke své tvorbě zoufale potřebuji. :)
Ale strašně se mi líbí, jak to máš s povídkami a zveřejňováním na blogu ty. Taky jsem to dřív brala takhle, zvlášť když jsem s blogem začínala, ale teď prostě...já nevím, je to strašně složitý. Asi to nikdy nedokážu pořádně vysvětit, aniž bych nezněla egoisticky :D
Děkuju ti moc za komentář! Ten pocit, když ti někdo napíše, že chce tvé bláboly číst strašně moc zvyšuje touhu něco tvořit, protože si uvědoíš, že to neděláš pro sebe, ale hlavně pro ty lidi! :)
Zvonečky... ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech.
OdpovědětVymazatBudu se moc těšit na cokoli, co napíšeš, tvoje psaní mi chybí a já doufám, že se tu brzy objeví další skvělý příběh z tvé hlavy, máš totiž talent a ohromnou fantazii, škoda ji nevyužít. Chápu, proč to takhle uděláš a my s tím nic neuděláme, takže hodně štěstí při psaní a hlavně, ať tě to baví! :))
Jéé, ty sis vzpomněla na zvonečky?! To je tak milý!! Strašně mě to potěšilo!! :3 (Tu tvoji fotku s "ledovýma zvonečkama" mám stále uloženou na čestném místě v počítači :) )
VymazatDěkuju moc za to co říkáš! Teší mě, že ty moje bláboly taky někomu chybí! Aspoň jsi mi teď dala motivaci k tomu, abych TEOD konečně dokončila! (protože já sama se k tomu asi nikdy pořádně nedokopám :D)
Má to svoji logiku. Já třeba, když přečtu kamarádce něco, co nemám dokončené - tak to obyčejně už nedokončím :)
OdpovědětVymazatNa blog obvykle hážu až dokončené věci, protože dokončených věcí mám asi 10 - a proč zvěřejnovat něco, co ještě nemám hotové, když mi čeká na zveřejnění asi X dalších věcí, s kterými už nepracuju? :)
Tak to tě úplně chápu. Já mám takových povídek fůru. Vždycky jsem něco rozepsala a pak to hned hodila na blog, protože jsem z nového kouska byla strašně nadšená. Jenže po nějaké době se mi to útržky přestaly líbit, nebo jsem se prostě rozhodla, že ten děj pozměním, protože ten původní obsahoval nějaké nedostatky. Přesně tak dopadla i jedna jediná kapitola na mých stránkách, která už dlouho čeká na pokračování :D Každopádně zrovna s tímhle kouskem jsem docela spokojená, jen nemám domyšlený ten zbytek. A to podle mě taky není dobře, měla bych si to první promyslet a teprve potom zveřejňovat, jinak to nemá cenu - přesně, jak jsi zmiňovala.
OdpovědětVymazatJá jsem teď docela zaneprázdněná (nebo někdy prostě jen líná cokoliv dělat :D), takže nevím, kdy bych se ke čtení prozatímních verzí dostala, ale až budu mít náladu, tak se na to mrknu (člověk by neměl nic dělat s donucením, pak to nemá takový výsledek ani účinek).
Každopádně se na nové verze těším, tak ať se daří :)
No jo, pořádnou kritiku aby dneska člověk pohledal :D