Jak psát | Úvod do děje [1] - Zápletky

Aby tu pořád nepřibývalo jen 7 důvodů proč psát, rozhodla jsem se přidat snad konečně pořádný článek o tvůrčím psaní. Doufám, že se bude líbit a že vás jeho délka neodradí :) Nechtělo se mi to kouskovat.

Máte v hlavě zhruba nastíněnou kostru děje, v překladu: Víte nebo aspoň tušíte, o čem chcete psát. Dobře, zvládli jste jednu z nejtěžších věcí, ale co teď? Teď je potřeba pokročit v ději dál a vymyslet, co se tam vlastně bude dít.

Každý spisovatel nebo pisálek musí vědět, že literární dílo potřebuje zápletku - to znamená, že se tam, jak už jsem zmínila předtím, něco děje. Něco, co čtenáře udrží u vaší knihy. Teda pokud to nečtou jenom kvůli tomu, že ústřední postavou je Harry Styles, bez ohledu na to, jakou to má kvalitu.

Zápletka. To, na čem to celé stojí. Jednoduše řečeno, bez ní to nejde. 

Důležité je vědět, že i když je dílo tak nudné, že ho nikdo nehodlá číst, zápletku má VŽDY! I kdyby měla být jen o tom jak jsem šel v noci na záchod. Teď mě napadá, že kdyby se toho chopil nějaký schopný spisovatel se smyslem pro humor, mohlo by z toho vzniknout hodně zajímavé dílo, ale o tom by se dalo jen diskutovat.
  

Jaký je vlastně účel zápletky?

V prvé řadě posouvat děj dopředu, abysme z toho příběhu taky něco měli.
Šel jsem do obchodu koupit jabka, doma z nich manželka udělala koláč a po dlouhé době jsem se zas pořádně nadlábl.

Jednoduchý, ničím nezajímavý děj (až na to, že jsem právě dostala chuť na koláč :3), a proto existují takzvané zvraty - vložit do děje nečekanou situaci anebo něco, co děj nějakým způsobem komplikuje.
Šel jsem do obchodu koupit jabka, u pokladny jsem ale zjistil, že mi někdo ukradl z kapsy peněženku. 

A už tu máme první komplikaci - zápletku, která odvrací děj od původního plánu (Muž nemá peníze - nemůže koupit jabka = žádný koláč + trapná situace u pokladny)

Když už jsme u těch zvratů, dám vám příklad přímo z knižního prostředí: Každý z nás si určitě přál, aby Brumbál zabil Voldemorta a neumřel místo toho, ale zamyslete se - nebylo by to trošku, ale opravdu jenom malilinko nudný? Zlo by padlo, Smrtijedi by (opět) dostali na prdel a všichni by žili šťastně až do smrti. Rowlingová to tak nemohla udělat už z principu. A proč? - Smrtí Brumbála se přeci zkomplikoval děj, no ne?

Anebo třeba spousta detektivních seriálů. Všimli jste si někdy, že se v průběhu každé průměrné epizody stane minimálně ještě jedna vražda? A proč? Protože tohle je účel zápletky - Děj musí gradovat, nabírat na obrátkách! Musí posouvat příběh nějakým způsobem dopředu!

Čeho se při vymýšlení děje vyvarovat?

V prvé řadě - neexistují přesné parametry pro "dobré" a "špatné" zápletky. O tom si čtenář rozhoduje sám, jestli se mu váš příběh líbí nebo je akorát na to, aby skončil v odpaďáku. Pokusila jsem se vypsat alespoň výčet toho, na co si při vytváření zápletky dávat pozor.

• Stereotypní zápletky

Dějové situace, které se v literárním světě nachází tak často, že už za prvé nikoho nebaví a za druhé jsou po neustálém opakování dost průhledné.

Tak třeba: Stereotyp amerických romantických komedií

Jedna nenápadná holka se zamiluje do krásného a úchvatného kluka, jenže ten už chodí s nejkrásnější holkou ze školy, namyšlenou a zlou dilinou, (která je mimochodem hlavní roztleskávačka) Mají spolu krátký románek, jenže zlá, namyšlená a ke všemu ještě žárlivá dilina na to přijde a vztah jim nějakým způsobem překazí, takže se ti dva rozejdou ve zlým, ale nám všem je jasný, že to skončí happyendem

Celé by se to dalo shrnout jedním jednoduchým schématem.
Holka potká kluka - zamilují se do sebe - potom přijde problém, pohádají se, a rozejdou se ve zlým - a na konci se tam ten kluk nějak nečekaně objeví, navzájem si odpustí a končí to extrémně romantickou líbací scénou.

Anebo další příklad: Stereotyp novodobých knížek
 Mladá teen hlavní hrdinka bojuje proti Zlu toho největšího kalibru anebo se staví proti vládnoucímu režimu, který nakonec svrhne.
Typické, že?

A poslední, co mě tak napadá: Stereotyp milostného trojúhelníku
Ve stylu: Milý deníčku, nevím, co si počít. Celou dobu jsem si myslela, že to, co cítím k Jacobovi, je láska, ale Edward...tak nádherně líbá a od té doby, co jsme spolu spali vím, že on je ten pravý. Ale mé city k Jacobovi jsou stále silné a vím, že on to cítí stejně. Nemůžu ho ranit tím, že ho opustím...

Milostný trojúhelník je fakt otravný klišé, takže pokud si i přes toho chcete tímto způsobem hrát s city hlavní hrdinky, zasaďte děj to originálního příběhu a v žádném případě to nenechte jako ústřední motiv!

Stejně tak to platí i u všech jiných a nezmíněných případů. Stereotypy NEMUSÍ být vždy špatné, ale nestavte na nich děj! (Ano existují i úspěšné výjimky, ale to teď nechme) Dejte takové zápletky do pozadí a použijte je pouze ke zpestření děje, ne k jeho vytváření.

• Nelogičnost

Asi takhle bych to nejjednodušeji vyjádřila:
Šel jsem do obchodu koupit jabka. V tom na střeše obchoďáku přistál létající talíř a marťani sežrali ředitele prodejny. Pak se ale objevil panáček Michelin a ukázal lidem, že správná pneumatika mění všechno!
Pokud vám došlo, že tohle není seriózní dílo, ale kolosální kravina, jste na dobré cestě. Jestli se v podobných volovinách vyžíváte (jako teď já, když jsem to vymýšlela :D) Tak si v klidu sázejte zápletky jako čísla do loterie dál. Když se ale pokoušíte vytvořit solidní příběh, měly by vaše dějové situace mít nějaký řád: nejlépe na sebe navazovat anebo mít mezi sebou alespoň nějakou spojitost.

Stejně tak, jako by vaše postavy v danou chvíli měly jednat racionálně v souvislosti se zápletkou a ne přidat nějakou nelogickou dějovou odbočku, která ze situace vůbec nevyplývá.

S nelogičností úzce souvisí i

• Nereálné zápletky

Dejme tomu, že píšete psychologický thriller z reálného života o tom, jak se počítačový inženýr náhodou zaplete s mafií.
Pokud v knize není ani zmínka o tom, že by hlavní hrdina uměl ovládat oheň a při útěku před zlým padouchem svého pronásledovatele najednou promění ve sloup plamenů, tak je asi něco špatně. Teda pokud právě náhodou neobjevil svoje skryté vlohy, které budou hrát roli v dalších kapitolách.

• Příběh postavený pouze na jedné zápletce

Důležité je, aby se v příběhu stále něco dělo a aby jedna jediná (hlavní) zápletka brzy nezačala spíše nudit. Něco jiného je Leitmotiv, neboli ústřední motiv. To je něco (zápletka nebo motiv), která se táhne celým dílem.
Příklad: Oddysseus se celou dobu snaží dostat zpátky na Ithaku, i když po cestě neustále naráží na další překážky.

a oproti tomu

• Příliš mnoho zápletek

Jasně víc zápletek = přirozeně bohatší děj a čím bohatší děj, tím i lepší knížka. Jenomže čeho je moc, toho je někdy až příliš. Když se vám zápletky kupí na sebe jak seno (v tom horším případě ještě ke všemu nelogicky za sebou), může se z toho vyklubat velký problém.

Jednak proto, že se ve snaze napsat poutavý příběh ve kterým není jediný hluchý místo, vyplácáte všechno důležitý hned na začátku, takže esa, co jste si chtěli schovat až do druhé poloviny knihy, nakonec skončí už ve čtvrté kapitole, a vám nezbude nic jiného, než tvořit další a další zápletky, aby to stále mělo šťávu. A jednak proto, že velké množství zápletek také může vést k tomu, že vám vznikne

• Velmi, velmi složitý děj 

ve kterém se čtenáři nevyznají a jasno v tom má jen autor, protože ten jediný chápe všechny souvislosti. V horším případě se v tom nevyzná ani autor sám. V takovém případě je dobré k tomu sednout a celé to přepsat do jednodušší verze.

Ono jde totiž napsat mistrné dílo i s jednoduchou zápletkou, aniž by se děj do sebe s každou další kapitolou sukoval víc a víc. Na druhou stranu, spousta zajímavých zápletek je dobrá věc, jak už jsem řekla, vznikne bohatší děj, ale musí se do díla rozložit rovnoměrně! Hlavně tak, aby souvislosti a posloupnost mezi nima dávaly smysl, aby to pochopil i člověk s průměrným IQ.

• Příliš nudné

Akci v příběhu je potřeba vyvážit. Ve spoustě knížek se v první polovině stane leda tak velký kulový.
Teprve potom začne mít děj nějaký grády, patřičně se rozjede a ke konci už je to jen samej zvrat za zvratem. Tahle taktika není špatná, pokud si teda nepřipouštíte riziko, že spousta čtenářů knihu odloží už po pár kapitolách z důvodu, že je "příliš nudná", aniž by se dostali k té akčnější části.

Nemusíte mít přímo akcí nabitý děj, jde jen o to vymyslet zajímavou zápletku a dát ji na správné místo. Pokud i přes to máte pocit, že jako čtenář u kapitol spíš spíte než ji čtete, je potřeba pohnout s dějem dál. Udělat zvrat - něco, co nikdo nečeká, že se stane, ale nedat moc zvratů hned po sobě! Nechcete přece svého čtenáře zabít, když kvůli vám dostane během jediné kapitoly 3x infarkt!

Takže zkráceně - zápletkami zvyšujete napětí a měli byste je vkládat do míst, kde se zrovna nic neděje, aby vám nevznikla dloooouhá nezajímavá mezera, která odradí veškeré čtenáře. :)