Jak psát | Nápad [3] - Rozvinutí nápadu

Pokud jste dostali nápad a zapsali jste si ho, než jste ho stihli zapomenout nebo ten papírek s poznámkou někde ztratit, jste šťastnej člověk. A můžete tím pádem přistoupit ke druhé fázi tvůrčího psaní, protože jak jsem naznačovala už minule - Samotný nápad je o ničem, a teď nejde o to, jak dobře nebo špatně umíte psát. Nápad je potřeba rozvinout.

 Ve zkratce jde asi o tohleto - Nápad je jen prvotní myšlenka, jakýsi základ, na který stavíte dál. (Takže když není nápad, pochopitelně není na co stavět) Přitom předpokládejme, že váš námět už po pár dnech od vymyšlení neleží v myšlenkovém koši s označením "totální kravina." Jestli ne, můžete se považovat za opravdu šťastnýho člověka, i když všichni víme, že ten pocit "píšu totální kravinu" stejně dřív nebo později přijde. Ale zatím budeme předstírat, že "O Slonovi a tančících opicích" je to nejlepší, co kdo kdy mohl vymyslet.

Jeden slon potká partu opicí, co umí tancovat, a chce, aby ho naučily tango. Takže námět by byl. A teď co dál? Teď je potřeba tu myšlenku posunout někam dál.

Jak mám rozvinout nápad?

Naprosto jakkoli a čímkoli. Tady se meze nekladou, takže záleží jen na tom, jak umíte používat vaši kreativitu a začít tak vymýšlet samotný příběh. I když vám nikdo nebude diktovat, jakým způsobem máte příběh rozvíjet, pokusila jsem se vypsat alespoň

To nejdůležitější, čeho byste se při tom měli držet.

• Jména

 Jak se jmenuje slon, a jak opice? Jak země nebo její část, ve které se příběh odehrává? Jaká jsou jména tanců, které opice umí? (...)

př. V Zemi za tisíci banánovníky se slon Gingo rozhodne požádat opice Mally a Sally, aby ho naučily tango.

• Místo

 Kde se příběh odehrává? Kde tancují opice? (...)

př. Země za tisíci banánovníky leží za velkým banánových hájem, kde žijí jen opice, pentalemuři a Tučňáci z Madagaskaru. Mally a Sally tančí pod banánovníkem.

• Popisy postav a místa

Jak vypadá slon? opice? lemuři? banánový háj? Jak vysoký je banánovník, pod kterým tancují opice? Jak vypadá jejich tanec? (skáče se? dupe se? vřeští se u toho?...) (...)

př. Slon Gingo je šedý, s růžovými kly a páskou přes levé oko, opice mají na srsti modré puntíky a pentalemura nikdy nikdo neviděl. Mally a Sally tancují rastakozáčka - používají se při něm rumbakoule a při každém čtvrtém skoku se postaví na hlavu. Banánovník vypadá jako každý jiný banánovník, jen je vysoký asi stopadesát metrů.

• Charaktery postav

Jaký je slon? Mally, Sally? Co mají rádi, co ne? Jak by zareagovaly, kdybyste jim vzali jejich oblíbenou hračku? (...)

př. Slon Gingo je milovník plesů a vášnivý tanečník, takže přešel banánový háj jen aby našel opice a naučil se tango - tím pádem je odhodlaný a jde si za svým... (...)

• Účel/příčina a následek

Proč se chce slon naučit tancovat? Co ho k tomu vedlo? Proč se chce učit zrovna tango a ne třeba balet? (...)

př. Gingo se zamiloval do slonice Gangy, chce ji pozvat na ples a udělat na ni dojem tangem, protože to je její nejoblíbenější tanec. A protože  ho sám neumí, vyhledal opice aby... (...)

• Dějové situace - zápletky

 př. Opice řeknou, že tango neumí, Ganga přizná, že je na antilopy, objeví se tam pentalemur...

Jak dlouho nápad rozvíjet?

Do největší dokonalosti, samozřejmě. A pro ty s vyšším egem, kteří žijí v představě, že všechno, co vymyslí, je naprosto Boží: Příběh se dostane k hranici dokonalosti až potom, kdy už není co domýšlet, ne pět minut po dostání nápadu. Dokonalost v tom smyslu, že děj a zápletky dávají smysl, postavy nevyznávají anarchii, ale jednají v rámci situace, a nedostatky v příběhu se zredukují na minimum slabých míst.

A jak dlouho to trvá? Týden. Měsíc. Rok. Několik let. Občas se taky stane, že autor v posedlosti vymyslet po všech stránkách perfektní příběh prostě ani nezačne psát, protože to s dostáváním dalších a dalších nápadů neustále odkládá na potom. Nápad se dá klidně rozvíjet i během psaní - stačí mít dostatečně promyšlený základ a detaily vymýšlet za pochodu. Nehledě na to, že myšlenky, jak příběh zdokonalit, během psaní stejně chtě nechtě přijdou samy.

Závěr:
Teprve rozvíjením nápadu vzniká z jakési myšlenkové kostry skutečný příběh. Těžko byste totiž hledali takový, co by autora napadl už tak, jak vypadá jeho konečná verze. Kdyby třeba taková Rowlingová vymyslela první díl Harryho Pottera jen tak z fleku, od všech reálií z minulosti, přes zaklínadla až po jména a charaktery postav, dala by se považovat za geniální. (A George Martin by pak musel být ten nejvyšší z bohů)

Související články

Úvod do děje [1] - Zápletky

Předchozí článek || Zpět do rubriky || Další článek