Jak psát | Nápad [1] - Nápad

Článek, který vznikl později, než jsem zamýšlela. Tak pozdě, že ten článek o Zápletkách, který vyšel minule, má správně následovat až po něm. A ještě o další článek dál. Ale co už...:)

Jste dostatečně namotivovaní a rodí se ve vás první sny o vydání vlastní knihy. Potřebujete už jen jedinou věc, abyste mohli zasednout o Wordu a začít vesele psát. A té věci se říká nápad. 

Někdo tvrdí, že má tolik nápadů, že to pomalu ani nestíhá všechno sepisovat a někdo zase dokáže prosedět u prázdýho sešitu třeba několik hodin a stejně nepřijde na nic, co by se jako námět dalo použít. Nespravedlnost? Možná. Spíš bych řekla, že je to o kreativitě, štěstí, ale ve velké většině o náhodě. Uslyšíte v televizi jedinou větu, vidíte na netu jedinej obrázek a už vám múza dala takovej francouzák, že z toho máte inspiraci minimálně na polovinu románu.

To ale nic nemění na tom, že vymyslet pořádný příběh, který by ostatním vytřel zrak dá pořádně zabrat a ve spoustě případů se to ani nepovede. Takže pro ty, co si myslí, že skvělý a originální nápad z nich automaticky udělá autory světových bestsellerů, mám hned jedno velký zklamání. Ať už vám to připadá divný jak chce - Nápad sám o sobě není nic.

Příklad - Náhodou objevíte blog, kde jeho autorka právě oznámila, že chystá novou povídku. Anotace vás tak rozčaruje, že máte pocit, jako by to vymýšlela Bohyně a těšíte se na příběh s geniální zápletkou. Jenomže když po třech měsících zveřejní první kapitolu, hned po několika odstavcích její stránku nehorázně nasraní zavřete se slovy "Na tuhle věc jsem čekala čtvrt roku? dyť to se nedá číst!"

Ale proč, když to ze začátku vypadalo tak slibně? Něco jinýho je totiž nápad a něco jinýho jeho realizace. A jaký rozdíl mezi tím bude, záleží jen na vaší schopnosti převést svoje myšlenky na papír nebo na wordovskou stránku.

V hlavě se vám sice může odehrávat epický příběh plný jednorožců a záchrany světa před těmi nejčernějšími a nejzlejšími padouchy, ale pokud to nedokážete vyjádřit psaným slovem, jste v háji.
A ve výsledku tak akorát zjistíte, že od vaší vysněné představy to má vážně daleko. Na druhou stranu, pokud je váš příběh "bez nápadu" je vcelku jedno, jak dobře umíte psát, ale skoro nikdo to číst nebude.

•  Nepiště příběh bezprostředně potom, co vás něco napadne.

Já vím, že je euforie pěkná svině, a že to k tomu prostě svádí, zvlášť když jste právě dostali geniální nápad na zaručený bestseller. Například vám v dějepise učitel vykládal o 2 Světové válce a vás to inspiruje k tomu napsat příběh o ženě co utekla z koncentračního tábora. Ale co máte k tomu, abyste něco mohli stvořit?...Víte, jak se žilo v takových táborech? Už máte vymyšlená jména a charaktery postav? A máte ponětí o tom, jak se děj bude odvíjet cca v prvních třech kapitolách? Protože jen ten nápad a matná představu o tom jak to skončí nebo nějakých pár zápletek k začátku psaní rozhodně nestačí!

Místo toho si někam v klidu sedněte s domýšlejte reálie dokud ten příběh ještě máte v hlavě. Začít psát příběh, když kromě jakési hlavní představy ještě nemáte v ničem jasno, je kolosální blbost. Akorát se stane, že v prvnotním návalu nadšení napíšete naráz třeba pět kapitol, ale pak příběh zamrzne na jednom bodu, protože vyčerpáte všechno, co jste měli vymyšlený a dál už prostě nevíte. Anebo později přijdete na nějakou inovaci (zjistíte, že tam chcete něco novýho přidat) a budete akorát nadávat, že to zas musíte přepisovat, i když si za to vlastně budete moct sami. Jó no, práce kvapná...

#TIP
Něco jiného je psát si bokem části příběhu, které vám zrovna leží v hlavě. (pár řádků, jednoduchou poznámku nebo klidně i celou kapitolu - pokud ovšem odoláte pokušení zveřejnit to jako jednorázovku.) A následně z ní při psaní čerpat nebo ji použít celou, teprve až budete mít příběh víc promyšlený. Usnadní vám to pak spoustu času.

• Nepatrná inspirace x kradení nápadů

Neparná inspirace - Napíšete příběh, kde 20tiletá oblíbená vysokoškolačka náhodou objeví že není obyčejný Šmudla (člověk, co neumí čarovat), ale že má kouzelné schopnosti a protože je to v duši rebel, bude jich zneužívat k ničení města a své vlastní zábavě, že ji násilím budou muset odvést do Institutu pro problémové kouzelníky, kde je 10 kolejí podle talentu a schopností a rozřazuje se kouzelnickým soubojem.

Ano, všichni jsme poznali, čím je to inspirovaný, ale když se zamyslíte, až na pár drobností je to úplně jiný příběh.

Kradení nápadů - 14ti letá Katarina Nevergreenová se  účastní gladiátorských zápasů v aréně v postapokaliptickém světě, protože chce zachránit svého chromého bratra, který byl vybrán místo ní.

A i když budete přísahat, že jste to vymysleli sami, nikdo vám dneska neuvěří, že jste ty Hunger Games fakt ale vážně nečetli. I kdyby to snad byla pravda.

Zapisujte si nápady! - Vážně lidi, není nic horšího, než když těsně před usnutím dostanete geniální myšlenku a ráno si ji nepamatujete. Proto vám říkám rovnou - nebuďte líní, otevřete oči a zapište si to někam! I kdyby to snad mělo být čtyřikrát za noc! Do mobilu, na kus papíru na nočním stolku...
A i kdyby se vám sebevíc nechtělo vstávat, nesmíte si říct "Teď spím, ráno si na to vzpomenu!"
Věřte mi
Nevzpomenete si

Druhá věc -  když už si nápad někam zapíšete, tak hlavně tam, kde to nemůžete ztratit. Takže nejlépe na jedno místo a né každý zvlášť někde po papírcích, který omylem někam založíte (a samozřejmě zapomenete kam) nebo nedopatřením skončí v koši a už je nikdy neuvidíte.

Závěr:
Nápad je to nejdůležitější, co musíte mít předtím, než se pustíte do psaní. Je něco jako prvotní popud k vymyšlení nového díla, ještě než začnete vymýšlet dějovou linii. Bez nápadu je i to sebe líp napsané dílo k ničemu.

Související články

Téma [2] - Rozvinutí nápadu

Předchozí článek || Zpět do rubriky || Další článek