Sestup shůry je snad ještě mnohem horší než předchozí stoupání.
Křivolaká cesta totiž kvůli převýšení ani nejde vidět, to, jak
se skála místy doslova řítí dolů ve strmé kaskádě a její hrany ostře oddělují
kusy země a prázdného prostoru.
Jediný pohled ze svahu tak zabíjí veškeré mé pokusy o odvahu.
Pohled, při němž si více než jasně uvědomuji, že jediný krok vedle znamená
volný pád do nedozírné propasti pod námi a něco mi říká, že by mé kosti zůstaly
na jejím dně ležet navždy. Nebo alespoň do chvíle, než by je čas obrátil v
šedivou hromádku prachu, kterou by vítr následně roznesl po okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat